Tentokrát jsem se utkání bohužel z pracovních důvodů nemohl zúčastnit a proto použiji pouze článek ze stránek Keřkova, který je psán z pohledu hostů:

"Jeli jsme na půdu České Bělé, které jde v podstatě o holý život, neboť stále hraje o záchranu v soutěži. Na tento zápas přijel jak Honza Půža, tak i golman Martin Matějka, chyběl už pouze útočník Kunc, který bude chybět ještě i příští týden proti Sobiňovu, jinak jsme byli dá se říci kompletní.

     Bohužel jsme nezačali ideálně a hned v začátku utkání měl hezkou šanci vysunutý domácí pravý bek, Matějka však střelu k tyči dobře vyrazil. Okolo desáté minuty po dlouhém autu se zjevil úplně sám uprostřed malého vápna Sobotka a hlavou překonal zaskočeného Matějku, který si zřejmě pro ten balon mohl dojít a zakončení by se tak vůbec nekonalo. Potom měl Jeřábek dvě šance na srovnání, kdy běžel pomalu sám na golmana - bohužel v těchto případech byla nekvalita v zakončení až do očí bijící, jednou snad ani nezakončil. Potom jsme dokonce i srovnali, ale to co předvedl pomezní z řad domácích hráčů Harvalík bylo naprosto neskutečné. Jednoznačně regulérní gól Čejky po centru Svobody. Shodli se na tom úplně všichni včetně domácích hráčů (samozřejmě jen těch soudných), ale pomezní zvedl praporek a sudí Culka naprosto neuvěřitelně odpískal. Prý když to zvedne tak on s tím nemůže nic dělat. To, že se centrovalo v podstatě z brankové čáry, čili Čejka byl asi o pět metrů za úrovní Svobody a ještě k tomu i za dvěma obránci, to muselo být vidět až z Chotěboře. Ale pan Culka bohužel. Můžu otevřeně říct, že už jsem viděl hodně zářezů, ale tohle byl asi největší v mé kariéře, fakt neskutečný.

     No nic, už jsem se vyvztekal, tak jdeme dál. Pak dal Jeřábek dalšího góla, ale opět byl máván ofsajd. Tentokrát to bylo těsné a nikdo, kdo nebyl na úrovni hry to vidět nemohl, takže budiž, toto zřejmě bylo v rámci pravidel odpískáno správně. I když někteří naši hráči měli jiný názor. Ještě jednu obrovskou šanci opět po centru Svobody z pravé strany jsem spálil já, kdy mi střelu na zadní tyč na poslední chvíli vykopl domácí stoper skoro na brankové čáře z jistého gólu.

     No a potom už zaúřadoval Sobotka a dvakrát z přímých kopů nachytal na švestkách Matějku. Nejdříve z nějakých 22 metrů kopnul přímák na jeho stranu, náš brankář bohužel očekával spíše balon přes zeď a tak se natahoval marně. A potom z velké dálky a velkého úhlu zase přes zeď na bližší tyč, kdy Matějka vůbec neočekával střelu, ale chystal se na centr. Oba dva přímáky byly kopnuty perfektně, takže i když to byly chyby golmana, tak se musí uznat, že Sobotka to fakt provedl velmi přesně a chytře.

     Řekl bych, že v druhé půli už se hodně zápas jenom dohrával, my jsme se snažili hrát, ale kombinačně to na tom malém a přehuštěném hřišti nešlo a nákopy jsme se k brance také moc nedostali. Pár šancí jsme spálili, stejně tak hodně brejků domácí nedotáhli k zakončení. Jediný gól jsme dali po přímáku z půlky, kdy šli ve vápně s hostujícími obránci a golmanem do výskoku Půža a Jeřábek a po skrumáži se od druhého jmenovaného odrazil balon do brány. Na víc už jsme se však nezmohli, byla tam akorát myslím jedna střela Svobody z dálky pod břevno, kterou golman s problémy lapil.

     Prohráli jsme asi zaslouženě, nicméně pokud by byl stav 1:1, zápas by určitě vypadal jinak. Ale domácí do toho prostě dali více než my. Byli důraznější v soubojích, my byli u všech balonů pozdě. Hvězdu zápasu volím Honzu Půžu, který to na tom hřišti alespoň nechal všechno. Střela dne snad jedině ta Svobody, protože jinak asi na bránu od nás nic pořádně nešlo."

Na závěr bych rád doplnil, že večer mi sami naši hráči říkali, že při inkriminovaném momentu asi opravdu ofsajd nebyl. Na druhou stranu je třeba říci že oddíloví pomezní rozhodčí, to opravdu není šťastné řešení a je to spíš z nouze. A je pravda, že ve většině případů rovinu nemávají (nehledě na to, že dost často ani moc neznají pravidla). Kdybych měl spočítat, kolikrát jsme byli za těch 10 let jejich výroky poškozeni, kdoví jestli by mi stačila paměť počítače. Například v Keřkově, když mával podroušený pan B. (z úcty k věku neuvádím jméno) jako na Prvního máje v průvodu. Tak můžeme brečet my, může brečet Keřkov, ale to je tak jediné, co s tím můžeme dělat.

Příští týden v neděli jedeme do Dolního Města a to má na jaře dobrou formu. Doufám, že naši hráči naváží na domácí utkání s oběma vedoucími týmy a neodjedeme odtud s prázdnou.