Do Leštiny jsme odjeli opět oslabeni, chyběli Martin Klimeš, Vláďa Pleskač a Zdeněk Benc (o Tomášovi Polreichovi už ani nepíšu, to je klasika,zřejmě už ani hrát nemíní).

Od začátku jsme hráli docela aktivně a byli domácím minimálně vyrovnaným soupeřem. Přesto jsme se do větších šancí moc nedostávali a když už byla šance, tak jsme ji neřešili střelou, ale zbytečnou snahou tu pozici ještě vylepšit a ve finále nám to buď domácí zblokovali, nebo šanci zhatila špatná finální přihrávka. Ale třeba hlavička Radka Klementa po gólu volala, ale bránu netrefila. A tak domácí trestali z první vážnější akce, když se po našem zbytečném faulu kousek za šestnáctkou kopal přímý kop z velmi nebezpečné vzdálenosti. Už střela z něj byla gólová, sice trefila jen Luboše Sobotku na brankové čáře, ale důrazní domácí dokázali odražený míč dorazit. A zanedlouho jsme vytvořili další chybu, náš obránce odehrál hlavou míč jen k útočníkovi Leštiny, ten šel sám na bránu, na jeho střelu si náš brankář sáhnul, ale mimo tyče ji nevytěsnil. Potom na nás padla deka a byli jsme rádi, že do poločasu nebylo ještě hůř.

Po přestávce jsme hráli s kopce a po vystřídání naši hru oživil Marek Pleskač. Opět jsme si vytvořili převahu, bylo tam i několik pěkných kombinací, ale co z toho, když se nám opět nedařilo většinou tyto akce dovést do finále a když už, tak jsme netrefili bránu nebo nechali vyniknout domácího brankáře. A domácí opět trestali, když se jejich hráč trefil z přímého kopu tak ze 30 metrů k tyči a po chybě Pavla Losenického míč skončil v síti. I nám se nakonec podařilo dát čestný gól, když po pěkném centru Martina Koláře z pravé strany skóroval hlavou Luboš Sobotka. A bylo i několik dalších šancí, ani si na všechny nepamatuji, ale 2x Ondra Béna, Martin Gron a další hráči už snížit nedokázali. A tak domácí trestali brejkem do otevřené obrany, který zakončil veterán Láďa Miřátský. A tak skončil zápas pro nás velmi krutým výsledkem, ale bohužel pravda je, že fotbal se nehraje na krásu, ale na góly.

Hodnocení vedoucího mužstva: Je to prostě klasika, když se daří, padá do brány všechno, když se nedaří, je to hrozně těžké zlomit. Dneska to hráči odbojovali, místy se na to i docela dobře koukalo, ale sráží nás strašlivá neefektivita v zakončení a výpadky v obraně. Na to je jediný recept, víc trénovat a na to někteří hráči nechtějí slyšet. A proto jsme tam, kde jsme. A bez změny přístupu to nepůjde. Příští týden hrajeme doma se Šlapanovem a to je jedna z posledních možností, jak se z té krize vyhrabat. Ale v momentální situaci je pro nás každý soupeř těžký. A tak apeluji znovu (a už naposledy) na hráče, přijďte v pátek na trénink a dejte do zápasu celé srdce, ať to zlomíme.